Jdi na obsah Jdi na menu
 


Drahé pivo?

4. 10. 2007

- Drahé pivo? -

V loňském roce (2006) jsme hráli v Pozdni na šibřinkách. Super zábava, pěkné masky, hezké holky, dobré pivo a hlavně plno. Přijeli jsme si jen tak na lehko v půjčené dodávce, přestože zima ještě neskončila. Ale znáte to. Vyběhneme s auta, naložíme, hupneme do auta a jedeme na hru. A to samé je na místě zábavy. Takže proč by jsme měli nosit příliž mnoho oblečení a dvoje boty, přece se nebudeme pařit v zimní obuvi. A tak se stalo, že nás příroda vytrestala. Ale byla to příroda?

V průběhu večera začalo chumelit a neustávalo. Tak když jsme se chystali k odjezdu bylo asi pětadvacet cenťáků čerstvého sněhu. Nejmenovaný člen kapeli si dal na závěr ještě jedno šoférské a vyrazili jsme všichni v jedné dodávce do Slaného. Než jsme se naskládali do ůložného prostoru, tak v sokolovně spadl v chodbě u záchodů strop, kudy jsme před chvílí prošli.

Měli jsme dvě možnosti. Buď pojedeme na Jedomělice, ale tam je velký kopec. Nebo přes Kutrovice s kopce, ale po horších cestách. Řidič si vybral to druhé. Kutrovice se stali naším osudem. V pravotočivé zatáčce jsme dostali šmíra a už jsme se vezli. Auťák se zabodl metr od kandelábru do škarpy. My v nákladovém prostoru jsme ven nemohli, protože tam není klika a ty co seděli ve předu po otevření zjistily, že je pod nima asi metrová díra. Auto nespadlo do škarpy jak jsme si mysleli my v zadu, ale vyseli jsme nad strání. Nakonec se holkam, kterým se do zadního prostoru vozu nechtělo, povedlo vystoupit. To bylo půl čtvrté. Za půl hodiny přijela první pomoc. Stále chumelilo a manželka přivolaná kytaristou, nám pomoct nemohla a přítel zpěvačky také ne. Nakonec si kytarista sedl do auta své manželky, vzal sebou dceru (zpěvačku) a její kamarádku a tiše nás opustili. Kvůli šoférskému pivu jsme nemohli volat policajty, takže jsme čekali jestli nebudou protahovat silnice. Traktor s pluhem přijel až v půl šesté. My jsme se tísnili v autě přivolaného přítele naší zpěvačky. Ještě že nás také neopustil.

Traktor zápasil s dodávkou asi čtvrt hoďky a najednou jsme mohli vyrazyt domů. Zatím připadlo dalších patnáct čísel sněhu. Už bylo zase veselo, Ikdyž jsme byli promrzlí na kost. Po půl kilometru se půjčený Fiat zastavil. Teď na dobro. Tak jsme ho zatlačili do závěje a s celím aparátem jsme ho museli ponechat svému osudu. Domů jsme dorazili v osm a druhý den se jelo pro dodávku. Naštěstí se nám nic nestratilo, ale škoda na Fiatu byla 40 000 kč a my platili škodu. Do dnes si říkáme, že to pivo bylo snad nejdražší na světě.

PS.

Majitel Fiatu pak opravený vůz, předtím téměř vrak, výhodně prodal. Takže jediný na tom vydělal.

- Příspěvek: Harry -